Chronické doručování pošty

Mít v domě více sousedů je velmi praktické. Pošta vozí balíček právě v době, kdy zaručeně nejsme doma. A tak můžeme zavolat nejbližší sousedce, o které víme, že je doma až na výjimky vždy. Jenže zrovna dnes doma není, anebo máte z rozhovoru s ní pocit, že jí organizujete život. Avšak stále je tu několik možností, koho požádat. A tak se to podaří až po půlhodinovém telefonování u té čtvrté, zato si nemusíte v práci brát dovolenou. Výhoda spočívá v tom, že se na balíček můžete déle těšit, protože se sousedy, kteří jej přebírali jste se zrovna minuli a budou doma až v neděli večer.

Otevírání dveří jako na zavolanou

Navracíme se domů s nákupem v minimálně čtyřech přetížených taškách. Ucha se nám zarývají tíhou do dlaní a vytvářejí zajímavé zdobení. Z jedné igelitky vykukuje hrdlo láhve, z druhé se prořezává na svět zalisovaný roh obalu od sýru anebo obal z esíček, z třetí se klube dírou velkou tak akorát na velký pomeranč malý pomeranč. Nákup v podstatě levitujeme, abychom nemuseli ucha od tašek bolestivě sundávat a riskovat, že kontaktem se zemí docílíme definitivního protržení. Tohle je přesně ta chvíle, kdy se nám uleví na pár minut, protože soused vycházející z domu nám otevře a přidrží dveře. U výtahu ale zjistíme, že klíče máme v batohu na zádech a tak se rozhodneme tašky položit. Ucha necháme po celou dobu jízdy výtahem (která najednou trvá nějak dlouho) raději na rukou. Hrozí na 100 %, že při opětovném narovnávání páteře provázeném hekáním vynecháme jedno až dvě ucha. Na závěr nemám dobrou zprávu, od tašek se nakonec stejně odpoutáme, protože jdeme hledat ty klíče, na chodbě je tma a vypínač daleko. Závěrem všechny čtyři musíme vyhodit, protože jsou z nich cedníky, ale ušetřili jsme několika minutové trauma dole u dveří právě díky dobrému načasování. Můj tip: už u pokladny sundávám z esíček papírovou krabici.

Rozdávání zeleniny a ovoce

Všichni, kdo se vracíme z chaty, návštěvy nebo třeba z Moravy od rodičů si vozíme zásadně takové množství zeleniny a ovoce, které nejsme schopni nikdy zkonzumovat a my to víme a pořád to děláme. (Rodičům nejde říct NE). Panelový dům má dobré absorbční vlastnosti na čerstvé jídlo. A právě zelenina a ovoce dokáže sousedy nejvíce potěšit a dá se věnovat i těm, které až tak dobře neznáte. Informaci, že zelenina je domácí, každý soused uvěří, protože prostě bydlíte ve stejném vchodě a tak to musí být pravda! „ Nechceš trochu domácích švestek?“ Pro domácí ovoce jste ochotni klidně odstavit skoro hotovou jíšku. Když už jste se dostali do správného patra, nemusíte už zvonit, dveře jsou s důvěrou otevřené. Je vám úplně jedno, že máte neumytou hlavu, gumičku ve vlasech a čelenku zároveň, tepláky a špinavou kuchyňskou zástěru. Někdy i teplé ponožky a na nich žabky mezi prsty. Však jsme skoro rodina ! Strašně spěcháte a jíšku nakonec doděláte po neplánované hodině povídání mezi dveřmi. Povídání se sousedy je prostě větší zábava než domácí práce.

Získání té největší cukety, kterou jste kdy v životě viděli

Ano, takovou jde získat převážně jen v panelovém domě. Všimli jste si někdy, že když obdarováváte, vyberete pro sousedy vždy tu největší? A je tomu tak i při získávání. Sousedi nejsou sobečtí a ty největší kousky si pro sebe nenechávají. Troufám si říct, že vedle putovních lahví alkoholu jsou putovní i obří cukety, které nakonec vyschnou v komoře někomu vám úplně cizímu. Zbavit se takové cukety je vážně úleva a sousedi jsou na toto prostě skvělí. Co ale nemohu vynechat je bublanina, které jste zase upekli nějak moc. To ale vůbec nevadí ! S velkým množstvím vám pomohou opět vaši spřátelení sousedé a ještě sklidíte obdiv a jste požádáni o recept. Navíc se můžete někdy v blízké budoucnosti těšit na buchtu z jiného patra v rámci „panelákové reciprocity“. Zkuste rozdávat buchty na vesnici…nošení dříví do lesa.